Airbnb – možnosti budoucí regulace – úvodní úvaha

Sdílené ubytování (a sdílená ekonomika jako celek) zažívá vzestup a zákonodárci si nejsou jisti, jak se k tomuto fenoménu postavit. Názory, poskytovatelů a uživatelů sdíleného ubytování jsou v rozporu s názory poskytovatelů tradičního ubytování. Místní samosprávy by rády zakazovaly a regulovaly a Evropská komise by ráda viděla sdílenou ekonomiku jako motor čtvrté průmyslové revoluce. V takovéto situaci těžko hledat shodu, ale pokud nechceme, aby sdílená ekonomika byla součástí ekonomiky šedé, je nezbytně nutné stanovit jasná pravidla.

Sdílená ekonomika se již stala jevem běžným. „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.“1)Jára Cimrman ležící, spící  [film]. Režie Ladislav Smoljak. ČSSR, Filmové studio Barrandov, 1983.

V současné době navrhovaná řešení (hlavně z úst místních samospráv ve velkých městech) demonstrují snahu o okamžité řešení bez hlubší analýzy problému. Pokud si zákonodárci nepoloží otázku „Čeho chci dosáhnout touto úpravou, jaký je můj pozitivní záměr?“, budou se stále pohybovat v úrovni rychlých úprav/oprav, které mohou odstranit akutní konkrétní problém, ale mohou způsobit problémy další.

Proti sobě zde stojí několik zájmů, které každý sám o sobě zaslouží pozornost a ochranu a jejichž rozumného vyvážení se snažíme dosáhnout. Asi nejzásadnějším je střet práva svobodně vlastnit majetek 2)LZPaSČ lánek 11 odstavec (1): Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu… a nakládat s ním dle své libosti 3)§996 odst. (1) zák 89/2012 Sb.: Poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, ba ji i zničit nebo s ní i jinak nakládat, a není z toho nikomu odpovědný.  4)§ 1175 odst. 1. zák 89/2012 Sb.: Vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části. a oproti tomu právo nebýt tímto vlastnictvím nad míru přiměřenou rušen 5)§1012 zák 89/2012 Sb. …Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. a ještě k tomu oprávněnost státu zasahovat do vlastnictví. V současné zákonné úpravě je vlastnické právo omezeno veřejným zájmem a ohraničeno právy a svobodami ostatních.6)LZPaS článek 11 odst. (3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.. Tato současná úprava v zákoně 89/2012 Sb. ve svém § 1012 sděluje: Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Vlastník tedy vykonává své vlastnické právo jen v souladu se zákonem. 

Dále vážíme  zásadu rovnosti v právech a povinnostech proti snaze o podporu drobného podnikání. Opět svobodu vlastnictví oproti veřejnému zájmu na dostupném bydlení.

Hlavními cíli budoucí právní úpravy by měly být:

  1. ochrana spotřebitele
  2. ochrana prostředí (bezpečí v domě, hluk, pořádek…)
  3. stejná pravidla pro všechny (tzv. level playing field)
  4. podpora malého podnikání (s tím souvisí snižování byrokratické zátěže)
  5. zvýšení dostupnosti nájemního bydlení

V minulých článcích7)https://akirfa.cz/2018/02/06/airbnb-podnikani-pod-rouskou-sdileni/ 8)https://akirfa.cz/2018/02/16/airbnb-v-beznem-byte-ubytovani-najem-nebo-neco-jineho/ poukazuji na velké množství poskytovatelů sdíleného ubytování, kteří provozují krátkodobé pronájmy jako živnost – k těm by bezesporu mělo být přistupováno jako k podnikatelům se všemi právy a povinnostmi. Na druhou stranu není žádoucí menšinu, která krátkodobě pronajímá jeden pokoj ve svém bytě či domě jen kvůli přivýdělku nutit dodržovat veškeré podmínky pro podnikatele.

V případě malého podnikání/přivýdělku můžeme situaci v zásadě řešit trojím způsobem – ponechat stávající stav a podřadit sdílenou ekonomiku pod stávající normy (a potom je buď tvrdě vymáhat, nebo ignorovat porušení zákona), sdílené ubytování zakázat (nebo kvantitativně omezit), nebo po důkladné úvaze přijmout novou úpravu.

Podřazení sdíleného ubytování pod stávající normy (a důsledné vymáhání jejich dodržování) by pravděpodobně mělo efekt podobný úplnému zákazu – mnoho poskytovatelů by nebylo schopno plnit přísné podmínky, které jsou u nás pro ubytovací služby nastaveny a s poskytováním ubytování by nepokračovali. To by se obzvláště dotklo těch nejmenších poskytovatelů, kteří kupříkladu nabízejí jen jeden pokoj v bytě, kde sami žijí. Tím by cestovatelé přišli a zajímavé alternativní (a levnější) ubytování, poskytovatelé (a další podnikatelé mající příjmy z turistického ruchu) o příjmy. V neposlední řadě by stát (neboli občané jako celek) přišel o zajímavý příspěvek do rozpočtu v podobě vybraných daní z příjmu a místních poplatků.

Jako nejrozumnější se jeví přijmout novou úpravu, která přesně stanoví hranici, od kdy je poskytování ubytování považováno za soustavnou činnost a je tudíž provozována živnostensky, dále přizpůsobit standardy ochrany spotřebitele a okolních obyvatel a v neposlední řadě zvážit úpravu daňových a poplatkových povinností.

Hranice pro stanovení soustavného provozování činnosti by mohla být dána například počtem dnů v roce či měsíci, kdy je jednotka pronajata, dále obratem jednotlivých osob nebo množstvím jednotek, které osoba takto pronajímá či zda poskytovatel ubytování jednotku sám obývá. Hranice by však měla být nastavena tak, aby umožňovala původní pozitivní cíle sdílené ekonomiky v oblasti ubytování – jednoduchý přivýdělek v drobném rozsahu a poznávání nových lidí a kultur. Obecným cílem sdílení, je využití něčeho, co by jinak leželo ladem a toto by mělo být podporováno. Cílem není vylidnit turistické zóny, protože pronájem turistům se více vyplatí – od toho jsou zde nevyužité kapacity ubytovacích zařízení.

Daňové povinnosti dle mého názoru úpravu nepotřebují, naše daňová soustava je tak komplexní, že se sdíleným ubytováním se snadno vyrovná. Úpravu by zasloužila povinnost platit poplatky lázeňské a z ubytovací kapacity. Lázeňský poplatek se hradí za osobu a den, vyjadřuje tedy skutečnou „zátěž“ pro místní prostředí, není nutné rozlišovat mezi velkými a malými poskytovateli a měli by ho tudíž platit všichni poskytovatelé. Jiná situace je u poplatku z ubytovací kapacity, ten se vybírá za každé lůžko a den, tudíž se platí za možnost někoho ubytovat. Pro malé poskytovatele (neživnostníky) by měla být povinnost platit tento poplatek ve stejném režimu jako lázeňský (tzn za osobu a den), pro větší poskytovatele by měla být tato povinnost za lůžko a den. Tímto by se mohl vytvořit tlak na poskytovatele ubytování, aby se snažili mít své jednotky plně vytížené. Toho nejlépe dosáhnou snižováním cen, čímž se zase sníží celková výnosnost krátkodobého ubytování a poskytovatelé možná dají přednost dlouhodobým pronájmům.

Ochrana spotřebitele a okolních obyvatel je již dnes zakotvena  a v zásadě není nutná měnit. Spotřebitelé jsou chráněni nejen na úrovni národní, ale i na úrovni práva EU. V okamžiku, kdy je ubytování provozováno podnikatelsky, tedy za účelem zisku, nemá smysl poskytovat nižší ochranu spotřebiteli jen z důvodu menšího rozsahu podnikatelské činnosti podnikatele. Jiná situace nastává v případě příležitostného ubytování, tam se nejedná o spotřebitelský vztah, ale o vztah dvou rovných subjektů – poskytovatel ubytování, který nabízí k ubytování jeden pokoj v bytě těžko může těžit z nějaké značné výhody a postavení obchodního profesionála.

Ostatní obyvatelé domu se mohou v případě nadměrné zátěže pro dům bránit negatorní žalobou přímo proti majiteli bytu, ve kterém je poskytováno ubytování. Jedná-li se o závažné problémy, je zde možné rychlé (i když málo užívané) řešení prostřednictvím předběžného opatření. Pro jednotlivé případy rušení (například nočního klidu) platí stejná pravidla jak pro ubytované, tak pro trvale žijící a okamžitou nápravu může zjednat policie (ať už městská či státní) prostřednictvím příkazního řízení na místě.

Pokračování příště.

Share

References   [ + ]

1. Jára Cimrman ležící, spící  [film]. Režie Ladislav Smoljak. ČSSR, Filmové studio Barrandov, 1983.
2. LZPaSČ lánek 11 odstavec (1): Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu…
3. §996 odst. (1) zák 89/2012 Sb.: Poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, ba ji i zničit nebo s ní i jinak nakládat, a není z toho nikomu odpovědný.
4. § 1175 odst. 1. zák 89/2012 Sb.: Vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části.
5. §1012 zák 89/2012 Sb. …Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.
6. LZPaS článek 11 odst. (3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
7. https://akirfa.cz/2018/02/06/airbnb-podnikani-pod-rouskou-sdileni/
8. https://akirfa.cz/2018/02/16/airbnb-v-beznem-byte-ubytovani-najem-nebo-neco-jineho/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *