Domácnost a osoby v ní

Ze zákona 40/1946 Sb. se do OZ nepřenesla ucelená definice pojmu domácnost, jak byla uveden v § 115 zákona 40/1964 Sb.: „Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.“ Důvodová zpráva uvádí pojem domácnost ve dvou významech a to jako společenství spolužijících osob a vybavení, nebo zařízení obydlí. Z hlediska ustanovení o nájmu bytu je podstatnější vnímání domácnosti právě jako pospolitosti osob.
Počet osob užívajících byt je z hlediska pronajímatele podstatný zejména pro výpočet úhrad za služby spojené s užíváním bytu, jejichž cena se odvíjí od počtu obyvatel (například poplatky za odvoz odpadu). Ustanovení §2272 odstavec první OZ1)Nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoli. Přijme-li nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli; neučiní-li to nájemce ani do dvou měsíců, co změna nastala, má se za to, že závažně porušil svou povinnost. výslovně ukládá nájemci povinnost nahlásit změnu v počtu užívajících osob nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy změna nastala. Nesplní-li nájemce povinnost v této lhůtě, vykládá to zákon jako závažné porušení povinností, které může vést k výpovědi. Nenahlášením zvětšení počtu osob se totiž nájemce bezdůvodně obohacuje na úkor ostatních obyvatel domu.
Ustanovení § 2272 OZ slouží primárně k ochraně nájemcova práva na příznivé rodinné podmínky a na soukromí, stejně tak jako chrání nájemce před zásahem pronajímatele do nájemcova práva svobodné volby, s kým bude svou domácnost sdílet a koho do ní bude přijímat. Tomuto právu jsou samozřejmě nastaveny limity a to v právu pronajímatele požadovat, aby v dané domácnosti žil jen počet osob přiměřených velikosti, dispozici a jiným kvalitám bytu 2)§2272 odst 3 OZ – Pronajímatel má právo požadovat, aby v nájemcově domácnosti žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny mohly v bytě žít v obvyklých pohodlných a hygienicky vyhovujících podmínkách.. Počet osob v bytě nesmí bránit tomu, aby každá z nich žila v obvyklých pohodlných a hygienických podmínkách. Je otázkou, jak se budou tyto obvyklé pohodlné a hygienické podmínky stanovovat a také, jak bude pronajímatel prokazovat počet osob žijících v bytě.3)LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-529-9. svazek IV. strana 428  Stanovení obvyklého počtu osob pro daný byt bude zajisté otázkou na znalce, přičemž se pravděpodobně bude posuzovat, zda dané konkrétní osoby žijí v bytě v obvyklých pohodlných a hygienických podmínkách a nikoliv, kolik osob může v bytě maximálně bydlet. Pokud by například znalec stanovil, že maximální počet osob do malého bytu 1+1 jsou 3 osoby a manželům by se do tohoto bytu narodila vícerčata, těžko to může být posuzováno jako rozpor s tímto ustanovením (tedy alespoň do té doby, dokud děti trochu nepovyrostou).
Pořizování znaleckého posudku v této věci bude jistě věc nákladná jak časově, tak finančně, proto se nejjednodušším řešením zdá upravit tuto otázku již v nájemní smlouvě a ujednat si přiměřený počet osob v bytě ve vzájemné shodě. Nesmíme však zapomenout, že na toto ujednání, stejně jako jiná ujednání v nájemní smlouvě, by se vztahovalo ustanovení § 2235 OZ 4)§2235 – Zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu., tudíž zkracovalo-li by toto ujednání práva nájemce, nepřihlíželo by se němu a daná věc by se musela stejně řešit znaleckým posudkem. 5)LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-529-9. svazek IV. strana 428
Nájemce je oprávněn přijímat do své domácnosti kohokoliv, nevyhradí-li si pronajímatel souhlas s přijetím nového člena domácnosti, to však neplatí, jedná-li se o osobu blízkou, a nebo další případy zřetele hodné. Pro výklad tohoto ustanovení je nutné určit, co znamená osoba blízká a které další případy zřetele hodné mohou nastat.
Osoba blízká je definována v §22 odstavec 1 OZ.: „Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.“. Obdobnou definici obsahoval § 116 zákona 40/1964 Sb.: „Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.“ – toto bylo dále upřesněno v rozsudku Nejvyšší soud České republiky ze dne dne 29. ledna 2013 spisová značka: 21 Cdo 808/2012: „Citované ustanovení vymezuje osoby blízké dvojím způsobem, a to jednak v závislosti na určitém příbuzenství nebo manželství anebo partnerství fyzických osob, jednak v závislosti na jiných vztazích. V první kategorii jde o příbuzné v řadě přímé (srov. § 117 občanského zákoníku), tj. o předky a potomky (rodiče a děti, prarodiče a vnuci atd.), z příbuzných v řadě pobočné se jedná o sourozence a dále do této kategorie spadají manželé (po dobu trvání manželství) a registrovaní partneři [po dobu trvání registrovaného partnerství vzniklého podle zákona č. 115/2006 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]. Tyto osoby jsou osobami blízkými bez dalšího, aniž by byla významná kvalita a intenzita jejich skutečných vzájemných vztahů.
Druhou kategorii osob blízkých tvoří jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž vzájemné vztahy jsou na takové úrovni, že by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. V rodinném poměru jsou další příbuzní v pobočné řadě (srov. § 117 občanského zákoníku), jako jsou například strýc (teta) a synovec nebo neteř, bratranci a sestřenice atd. Za vztah obdobný poměru rodinnému lze považovat zejména vztah švagrovský (tj. vztah manžela k příbuzným druhého manžela), vztah manžela k dítěti druhého manžela, jakož i vztah druha a družky. V těchto případech je však podmínkou, aby kvalita a intenzita skutečných vzájemných vztahů osob byla taková, že by újma vzniklá jedné z těchto osob byla druhou z nich důvodně pociťována jako její vlastní újma; tento stav přitom musí být dán u obou osob navzájem (nestačí, pociťuje-li důvodně újmu jedné z těchto osob druhá z nich jako újmu vlastní, aniž by tomu tak bylo i obráceně). Za splnění této podmínky mají jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném postavení osob sobě navzájem blízkých bez ohledu na to, zda žijí ve společné domácnosti.“ Definice je tedy velmi široká a veskrze subjektivní, plně závislá na vnímání a prezentaci daných osob. Pronajímatel bude těžko prokazovat, že se nejedná o osobu blízkou. 6)LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-529-9. svazek IV. strana 427
Pokud by nájemce měl důvod zvláštního zřetele hodný, může do své domácnosti přijmout i osoby, které mu blízké nejsou. V tomto případě se může jednat například o chůvu pro dítě, pečovatele pro dlouhodobě nemocného a podobně.
Můžeme tedy uzavřít, že nájemce může do bytu přijímat kohokoliv a pronajímatel se tomu bude velmi těžko bránit. Pokud se bude nově přijatá osoba v bytě a domě chovat řádně a nebude způsobovat škodu, pronajímatel těžko bude mít důvod omezovat právo nájemce na přijetí takové osoby. Problém může nastat, pokud nájemce přijme do své domácnosti osobu, která se řádně nechová, nebo je dokonce nebezpečná. Naštěstí pro pronajímatele s tímto OZ počítá a krom toho, že je nájemce odpovědný za škody způsobené členy jeho domácnosti, může se také uplatnit odpovědnost za škodu dle § 2923 OZ7)§ 2923 OZ –  Kdo se vědomě ujme osoby nebezpečných vlastností tak, že jí bez její nutné potřeby poskytne útulek nebo jí svěří určitou činnost, ať již v domácnosti, provozovně či na jiném podobném místě, nahradí společně a nerozdílně s ní škodu způsobenou v takovém místě nebo při této činnosti někomu jinému nebezpečnou povahou takové osoby. – škoda způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi. Jedná se zde o vyvážení práva nájemce na svobodné určení spolužijících osob a práva pronajímatele na vlastnictví majetku a jeho ochranu. Pro úplnost dodávám, že se jedná o jeden z oživených ustanovení zákona 946/1811 Sb.z.s. Obecný zákoník občanský, který ve svém § 1314 stanovuje: „Kdo přijme služebnou osobu bez vysvědčení, nebo vědomě podrží ve službách, nebo přechovává osobu nebezpečnou jejími vlastnostmi těla nebo mysli, ručí domácímu a domácím lidem za náhradu škody, způsobené nebezpečnými vlastnostmi oněch osob.

Share

References   [ + ]

1. Nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoli. Přijme-li nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli; neučiní-li to nájemce ani do dvou měsíců, co změna nastala, má se za to, že závažně porušil svou povinnost.
2. §2272 odst 3 OZ – Pronajímatel má právo požadovat, aby v nájemcově domácnosti žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny mohly v bytě žít v obvyklých pohodlných a hygienicky vyhovujících podmínkách.
3, 5. LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-529-9. svazek IV. strana 428
4. §2235 – Zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.
6. LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-529-9. svazek IV. strana 427
7. § 2923 OZ –  Kdo se vědomě ujme osoby nebezpečných vlastností tak, že jí bez její nutné potřeby poskytne útulek nebo jí svěří určitou činnost, ať již v domácnosti, provozovně či na jiném podobném místě, nahradí společně a nerozdílně s ní škodu způsobenou v takovém místě nebo při této činnosti někomu jinému nebezpečnou povahou takové osoby.
Příspěvek byl publikován v rubrice Právo se štítky a jeho autorem je akirfa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *